Že jsou Velikonoce až za měsíc, to mi nemusí nikdo vysvětlovat. Jenže Klárka tak dlouho čekat nechce, tak jsme si udělaly Velikonoce dneska.
Dopoledne jsme koupily barvičky na vajíčka, ale Klárka hned co to je, co se s tím dělá a byla celá nedočkavá. Tak jsme to vyzkoušely a všichni kluci v okolí se můžou na ty pravé Velikonoce těšit :-)
Minulý týden jsme si s Klárkou užívaly v penzionu Údolí v Oskavě ( http://www.penzionudoli.cz/ ).
Program pro děti i maminky (a taky tatínky, kteří byli zastoupeni v docela hojném počtu) na téma Krtečkova dobrodružství byl bezva, vyzkoušela jsem nové techniky na malování a tvoření, na což nemám dostatek fantazie a trpělivosti, ale když mám vzor, tak mě to baví a jsem ráda za každou trochu inspirace. Klárka našla zalíbení v malování štětcem, upatlala "zvířátko" z těsta, které jsme pak upekli a snědli, vykrajovali jsme z hmoty schnoucí na suchu. K tomu zpívali, blbli, chodili do lesa a za zvířátkama. Každý den byl zaměřený na jedno téma – Krtek kuchařem, Krtek malířem, Krtek na výletě, Krtkovo překvapení atd.
Zvířátkům jsme taky nechaly naši usínací neřest – dudel. Klárka po odpoledním spaní dudlík vzala, zcela dobrovolně ho odnesla na pařez do lesa, zamávala a šly jsme pryč. Zvířátka jej samozřejmě odnesla a malí koloušci dudlají :-) První večer sice trochu víc plakala, ale po dvou hodinách utěšování klidně usnula a spí daleko klidněji, nepoplakává a nehledá, co by do pusy strčila. Odpolední usínání závislost na dudlu nahradila závislost na uspávání v náručí a když jsem sedla nebo lehla, tak následoval nefalšovaný batolecí vzdor, ale to doma dopilujeme :-)
Na týdenní pobyt jsem brala i kolo. Vydaly jsme se na Rabštejn – sice to bylo 11 km pořád do kopce, ale ten sjezd za to stál :-) Drobný problém jsem měla, když Klárka na Rabštejně prohlásila "ťapy" a vydala se pěšky po cestě zpět do Oskavy. Nedala si vymluvit, že pojede ve vozíčku. Naštěstí se dala po chvilce ukecat ...
Po týdnu se k nám na víkend přidal i Pavel, hospůdka i kuchyně se mu náramně líbili. Určitě se sem vrátíme, ať už na rodinný pobyt nebo já s Klárkou na nějaký další "tvořící" pobyt. Přeji Katce a Pavlovi Sedlákovým, ať se daří a mají spoustu spokojených návštěvníků, jako jsme byli my.
Od března jsme s Klárkou chodily cvičit, zpívat a blbnout do Pierota (http://www.parc.cz/pierot/). Hodinka vždy rychle utekla, děti se vyřádily a já se s Klárkou těšila na další týden.
"Teto, co budeme dělat?"
"Klárka bude malovat."
"Jů, můžu malovat s ní?"
A tak holky patlaly. Konečně jsem nemusela vymýšlet, co bych "namalovala", ale mou funkci zastala Adélka a já je obě krmila hroznama, malé kuličky pro Klárku, velké pro Adélku. Klárku tentokrát nejvíc zaujala zelená a než jsem se nadála, kelímek byl prázdný.
Další den jsem Adélku vytáhla na brusle. Jako každé dítko v tomto věku je hrozně šikovná a já se děsně stydím, že ona kolem mě krouží a já si bez Kláry ve vozíku troufnu tak maximálně zajít pro limču ve stánku Pod lampou.
Už druhé prázdniny u nás tráví Klárčina sestřenka Adélka. Její zálibou jsou koně, v jakékoli podobě, kromě podobě na talíři (koňský salám odmíta). Proto jsme se vydaly na Panskou líchu, abysme nějakého toho koně vyfotily a mohly vyrobit podle "koňké knihy pro koňské kutily" kelímek na pastelky.
Po delším přemlouvání jsem svolila, že letošní dovolenou strávíme na kolech. Cíl byl jasný – Dunaj. Rovina, pohodička, milí lidé, dobré jídlo. Na to jsem se nechala nalákat a byla jsem překvapená, kolik jsem schopná ujet kilometrů.
Vyrazili jsme v sobotu ráno autem do Pasova, kde jsem naložila brašny na kolo (zavazadla pro celou rodinku, ale zas tak hrozné to nebylo), Pavel zapřáhl vozík s Klárkou, do "kufru" vozíku dal foťák a hurá směr Vídeň. Sem tak bouřka, sem tak kopeček, ale náramně jsme si to užili. Horší už to bylo z Vídně do Brna, to byly opravdu kopce jak se patří, ale přežila jsem :-) Klárka byla maximálně spokojená, na rozdíl od českých hospůdek rakušáci myslí i na děti a takové zahradní jezírko, písek s nádobíčkem a kamínky jsou úžasná věc, jak děti zabavit, zatímco dospěláci pijí pivo. Hororový scénář, že po dvou dnech nebude chtít do vozíčku strčit ani nos se nekonal a v Brně jsme byli o 10 dní později.
Pavel nebyl na rozdíl ode mě líný a skoro každý večer publikoval na svém blogu, co jsem dělali, kolik jsme ujeli a tak se jen odkážu: http://blog.minar.cz/
A příští rok prý pojedem na Innskou stezku, to budou jiné kopečky... :-)
Pískoviště. Klouzačka. Klouzačka se kácí. Pád na asfalt. Další boule.
Po dlouhé době jsem vařila červenou čočku. Nechala jsem se inspirovat receptem na obale, ať to není jen čočka se zeleninou.
A Klárka vařila taky. Tady je seznam ingrediencí:
Po celodenním dešti jsme se vydaly na chvíli na procházku. Po delší době bez kočárku, ať se před večeří Klárka trošku unaví. Sníh už odtává, není problém, že je něco špatného na botičkách. A že jsem si s tím užila, jak bylo trošičku bílo, bylo zle a Klárka musela do náruče. O to větší bylo překvapení, když se Klárka zastavila před velkou kaluží, kouká, co že to šplouchá a jde... přímo, do toho nejhlubšího. A je to děsná sranda. Od té doby prošla každou kaluž. Když můžou kočárky, proč by neprošla i ona :-) K 1,5 ročním "narozeninám" jsem jí chtěla koupit nějakou hračku, dostane gumáky...
Moje fotogalerie:
http://ivana.zonerama.com/
http://www.minar.cz/ivana/fotky
