Že jsou Velikonoce až za měsíc, to mi nemusí nikdo vysvětlovat. Jenže Klárka tak dlouho čekat nechce, tak jsme si udělaly Velikonoce dneska. 

Dopoledne jsme koupily barvičky na vajíčka, ale Klárka hned co to je, co se s tím dělá a byla celá nedočkavá. Tak jsme to vyzkoušely a všichni kluci v okolí se můžou na ty pravé Velikonoce těšit :-) 

See the full gallery on Posterous

Permalink | Leave a comment  »

Permalink | Leave a comment  »

Konečně jsem po letech aktualizovala fotogalerii.

Fotky z Oskavy (konečně!) jsou na http://ivana.zonerama.com/2010-08-xx-Oskava/

Permalink | Leave a comment  »

Po roce jsme zase s Pavlem vymysleli důvod, proč udělat slezinu s kamarády a zajít do vinárny. Když sečteme můj věk a Pavlův, je nám letos rovných sedmdesát, a to stojí za pořádnou párty.
No a jako s důchodci s námi bylo zacházeno - Klárka dostala lékařský kufřík, aby se o nás na stará kolena postarala, dostali jsme i blahopřání se sedmdesátkou, spoustu lahví vina... Děkujem všem, co došli, milé slečně z vinárny, která nakoupila chuťově rozličné sýry a zvlášť tetě Pavlíně, která sice přišla pozdě, ale donesla vynikající ořechový dort, po kterém se jen zaprášilo. Dokonce i děti to zvládly a i sluníčko si dalo říct a pěkně nám svítilo.

No a protože už letos nebyl ve vinárně nikdo, kdo by udělal grilované maso, které bylo loni vynikající, společně s Maky jsme vyrobily čínské řízky. Pro ty, kterým chutnalo a troufnou si na výrobu něčeho podobného, tady je recept (s ohledem na děti bez pálivého koření a také podle hesla: Co dům dal. No a podle přání Maky bylo potřeba přidat čenek. Spoustu česneku) :

Čínské řízky

Suroviny:
1/2 kg kuřecích řízků (prsíčka),
2 celá vejce,
3 polévkové lžíce oleje,
3 polévkové lžíce solamylu,
1 čajovou lžičku kari koření,
1 čajovou lžičku sladké papriky,
1 čajovou lžičku ďábel. koření,
1 čajovou lžičku gyrosu,
1 čajovou lžičku cukru,
1 čajovou lžičku soli,
pórek (nebo cibule) nakrájený na kolečka,
olej na smažení
V tomto receptu je možná i varianta, kdy kromě koření zůstávají všechny ingredience stejné, jen druhy koření je možné změnit, např. varianta s provensálským kořením, nebo bazalkou a oregánem.
Další varianta:
sojová omáčka
grilovací koření

Postup:
Maso nakrájíme na nudličky, přidáme vejce, olej, koření a solamyl a dobře promícháme, uhladíme v misce a z vrchu posypeme nakrájeným pórkem (již ho nevmícháváme), nádobu přikryjeme a necháme v chladu 4 - 12 hodin uležet (pokud spěcháme, není nutné nechávat uležet tak dlouho).
Před finální úpravou zamícháme směs s pórkem, můžeme přidat na proužky nakrájenou čerstvou papriku (případně ten Makyn česnek). Na pánvi rozpálíme olej a lžící tvoříme na pánvi ze směsi placičky, které na mírnějším ohni po obou stranách opékáme (v případě, že by placičky hůře držely při sobě, přidáme do směsi trochu solamylu).

Příloha:
Zeleninový salát, brambory, hranolky, rýže nebo rýž. nudle. Já jsem vždycky dávala s chlebem a je to zcela dostačující.

Permalink | Leave a comment  »

V srpnu jsme měli výročí svatby a koupili jsme si parní hrnec. Trvale se usídlil na kuchyňské lince a při každé vhodné příležitosti "paří". Můj masožravý muž dokonce chválí zeleninu, kterou v pařáčku, jak hrnci doma říkáme, uvaříme.

Kdo neví o co jde, tady je moje soukromá definice: Nakrájím zeleninu (třeba brambory a mrkev) a dám do jedné nebo dvou pater hrnce. Do dalšího patra dám maso nebo rybu, do prostoru na bylinky nasypu koření a bylinky. Zapnu a cca 30 minut se nemusím o nic starat. Žádné míchání, žádné připalování, prostě je to soběstačné. Konec připálené mrkve, kterou jsem Klárce tolikrát vařila v páře a smrděla po celém paneláku :-)

V neděli jsem Pavla s Klárkou poslala na hřiby, abych si mohla po delší době uvařit něco časově náročnějšího. Náhodou jsem natrefila v obchodě na králíka, tak byl králík na smetaně. A k tomu knedlíky z pařáku (recepty na knedle asi u Pavla rozhodly, že věc zabirající další míslo v kuchyni, koupíme).

A tady je recept:
1 hrnek hrubé mouky
1 hrnek mléka
2 žloutky
sníh ze 2 bílků
2 rohlíky
půl prášku do pečiva
sůl.  

V mléce rozšleháme žloutky, přidáme rohlíky, sůl, mouku s prdopečí a pak lehce vmícháme sníh. Misku na rýži vyložíme potravinářskou fólií, naplníme těstem a dáme pařit na 35 minut. Po vyjmutí potřeme olejem.

Opět: bez míchání a připalování, neutíká, nemusí se drhnout sporák. A hlavně je to vynikající. Zaprášilo se jak po králíkovi, tak po knedlíkách.

Permalink | Leave a comment  »

See the full gallery on Posterous

Permalink | Leave a comment  »

See the full gallery on Posterous

Permalink | Leave a comment  »

See the full gallery on Posterous

Permalink | Leave a comment  »

Další den jsem Adélku vytáhla na brusle. Jako každé dítko v tomto věku je hrozně šikovná a já se děsně stydím, že ona kolem mě krouží a já si bez Kláry ve vozíku troufnu tak maximálně zajít pro limču ve stánku Pod lampou.

Permalink | Leave a comment  »

See the full gallery on Posterous

Permalink | Leave a comment  »

Po delším přemlouvání jsem svolila, že letošní dovolenou strávíme na kolech. Cíl byl jasný – Dunaj. Rovina, pohodička, milí lidé, dobré jídlo. Na to jsem se nechala nalákat a byla jsem překvapená, kolik jsem schopná ujet kilometrů.

Vyrazili jsme v sobotu ráno autem do Pasova, kde jsem naložila brašny na kolo (zavazadla pro celou rodinku, ale zas tak hrozné to nebylo), Pavel zapřáhl vozík s Klárkou, do "kufru" vozíku dal foťák a hurá směr Vídeň. Sem tak bouřka, sem tak kopeček, ale náramně jsme si to užili. Horší už to bylo z Vídně do Brna, to byly opravdu kopce jak se patří, ale přežila jsem :-) Klárka byla maximálně spokojená, na rozdíl od českých hospůdek rakušáci myslí i na děti a takové zahradní jezírko, písek s nádobíčkem a kamínky jsou úžasná věc, jak děti zabavit, zatímco dospěláci pijí pivo. Hororový scénář, že po dvou dnech nebude chtít do vozíčku strčit ani nos se nekonal a v Brně jsme byli o 10 dní později.
Pavel nebyl na rozdíl ode mě líný a skoro každý večer publikoval na svém blogu, co jsem dělali, kolik jsme ujeli a tak se jen odkážu: http://blog.minar.cz/

A příští rok prý pojedem na Innskou stezku, to budou jiné kopečky... :-)

Permalink | Leave a comment  »

Suroviny:
1 sklenice mléka,
2 sklenice polohrubé mouky,
1 sklenice cukru,
3/4 sklenice rozpuštěné hery,
3/4 prášku do pečiva.
----------------
drobenka (oříšek polorozměklého másla smícháme s dílem hrubé mouky a dílem cukru)
borůvky.

Postup:
Suroviny smícháme (není třeba mixér, stačí lžíce, Klára to víceméně umíchala sama) a vzniklé těsto vlijeme na vymazaný a vysypaný plech (nebo pečící papír). Posypeme vrstvou omytých a okapaných borůvek. Navrch posypeme drobenkou. Dáme péci - 180°C, 30 minut.

Permalink | Leave a comment  »

Já osobně jsem měla strach z kopce na Velkou Klajdovku, ostatně to byl dnes jediný pořádný kopec, který jsme naplánovaly.  Tam byla taky plánovaná první kontrola dětí, bylo dost dusno a jakž takž zima, ale Honzík i Klárka poslušně spali a na stav teploty nic neříkali :-) Dojely jsme na konec cyklostezky na Ochoz, tam jsem předpokládala, že dáme svačinu a pojedem zpět, ale děcka si řekly, že když jedou jen s mamkama, že nebudou zlobit a že budou spát. Tak jsem se otočily a jely na kafe a zákusek do cukrárny. Přece jen pivo v 10:15 mi přišlo moc brzo. Tak jsme se pěkně všichni nadlábli  a doplnili kalorie za ujetých necelých 11 km.

Bohužel foťák zůstal doma, tak se snad vyfotíme příště, až se budeme řítit závratnou rychlostí do Bílovic. Honzík prý ještě nejedl svíčkovou, tak by ji mě konečně zkusit, no a na Sokolovně je vynikající. Aspoň Klárka to říkala :-)

Ten šílený čas ve statistikách, že jsme jeli 6 hodin, je samozřejmě blbost. Musím se pro tyto účely naučit vypínat GPS hned po dojezdu :-)

Permalink | Leave a comment  »

3 větší cibule,
2 paličky česneku,
kmín,
sůl,
2 sklenice kysaného zelí (nebo sáčky),
voda,
4 vepřová kolena.

Postup:

Cibuli nahrubo (na půlměsíčky) nakrájíme a polovinu rozprostřeme do pekáče. Česnek vyloupeme, pokrájíme a mírně rozetřeme. Kolena nařežeme až ke kosti, prosolíme, vpravíme do nich a na ně česnek a uložíme do pekáče na cibuli. Vydatně posypeme kmínem a zasypeme zbytkem cibule. Podlijeme 4 dcl vody. Předehřejeme troubu na 190 °C + ventilace, celé to přiklopíme a pečeme 1,5 hodiny, pak pečeme odklopené dalších 30 min. Po upečení kolena vyjmeme a do pekáče dáme scezené zelí. Kolena položíme na zelí druhou stranou a odklopené dopečeme dalších 30 minut.

Příloha:

Chleba, zelí, pivo.

Časová náročnost:

0,5 hod příprava + 2,5 hod pečení

Poznámka na závěr:

Tento recept mi dal David Silný s tím, že je to super recept pro chlapy, protože se to dá do trouby a nemusí až zas tak moc starat. Já teda pro jistotu v půlce pečení otáčím, ale prý není potřeba. Koleno jsem pekla několikrát, vždy když došla návštěva nebo dnes k Pavlovým narozeninám do práce a vždy si všichni pochvalovali.

Permalink | Leave a comment  »

Cizrnu jsem jedla jednou v životě, u kamarádky, které se vrátila ze Sýrie a chtěla nás u promítání fotek pohostit něčím stylovým. Jako předkrm bylo nějaké pyré, ale i chlapi se oblizovali.

V rámci obměny Klárčina jídelníčku jsem cizrnu koupila a po večerce jsem začala hledat recept. Nějak mi nedošlo, že je to luštěnina se vším všudy a dlouho se vaří, takže do 20 minut, které mám po příchodu z dopolední procházky, se nevlezu. Ale nechala jsem se inspirovat jedním webem, kde autorka radí, aby se cizrna nechala namočit, trochu naklíčit a po uvaření sloupnout slupku, aby to ve výsledku bylo lépe stravitelné. Cizrna byla až za dva dny.

Takže jsem trošku naklíčila, uvařila, sloupla. A opět v rámci hesla "co dům dal" (a moc toho nedal), jsem začala vařit: olivový olej, jarní cibulka, cuketa, paprika, rajče. Trošku koření (koriandr a saturejka), ohřát cizrnu a je hotovo. Výsledek mě mile překvapil. Už při sloupávání jsem ochutnávala a ochutnávala. Prý cizrna připomíná oříšky – neměla jsem ji uvařenou úplně jak by asi měla být, ale o to více ty oříšky opravdu připomínala. Sůl jsem vůbec nedávala a bylo to fakt dobré :-)

A jedna rada na závěr pro ty, kteří jsou u vaření tak konzervativní jako já (= co je údajně moc zdravé, co je nové atd., to není pro mě), vyzkoušejte.

Permalink | Leave a comment  »

Permalink | Leave a comment  »

A Klárka vařila taky. Tady je seznam ingrediencí:
- dvě brambory, trochu naklíčené, hodně od hlíny
- rajče celé, umyté
- paprika zelená, nevydlabaná
- čočka
- hodně drceného kmínu
- grilovací česnekové koření (hodně čpělo, málem se přiotrávila výpary)
- cibule oloupaná, nakrájená na půlměsíčky
- česnek, neloupaný, část stroužků pěkně zetlelých
- trocha sušené bazalky.

Postup: Čočku nasypeme do mísy a hledáme, co se tam ještě dá přidat. Tam je brambora, pekně špinavá, hodíme ji tam. Jůůůů, mamka umyla rajčata. Šup tam s jedním. A tady na prkýnku mamka krájí cibuli. Kousek jí zabavím, ať to mám dobré. A zbyla jedna paprika. Teď to chce okořenit. Toto koření se mi líbí, toto má pěknou krabičku. Posypu to (pozn.: Klárka sype přes víčko, takže jen tak jako). Co se to dějě? Mamííí, proč mi to sypeš pryč? "Klárko, já si odsypu trochu čočky do mojeho hrnce." Hm, klidně si odsyp, ale musíš si vybrat ty klíčky z brambor, které se mi do toho odlámaly. No a když je ta čočka dále nepoužitelná, okořeníme to společně: kmín a grilovací koření je tak akorát. No a ať to voní, dáme ještě bazalku. Chtělo by to ještě něco. Tam v té velké plechovce je kromě brambor ještě něco. Česnek tomu říkají. Mamííí, oloupat. No a teď to chce pořádně zamíchat. Mamííí, to nejde. Dáme do velkého hrnce a už to půjde.

Pozn.: na mléko nedošlo, to mamka ubránila :-)

Permalink | Leave a comment  »

Permalink | Leave a comment  »

Při pohledu na ni jsem se musela smát - byla tak strašně spokojená :-)

Chvíli seděla a hrála si stelefonem a pak šla na procházku.

Závěr byl velmi zajáímavý - kotoul po opěradle, úlovek samozřejmě drží v ruce.

Permalink | Leave a comment  »

Profil cesty Baldovec - Brno:

PS: zas tak hrozné to nebylo, příště jedem zas :-)

Permalink | Leave a comment  »