Berušky v Pierotu
Od března jsme s Klárkou chodily cvičit, zpívat a blbnout do Pierota (http://www.parc.cz/pierot/). Hodinka vždy rychle utekla, děti se vyřádily a já se s Klárkou těšila na další týden.
Od března jsme s Klárkou chodily cvičit, zpívat a blbnout do Pierota (http://www.parc.cz/pierot/). Hodinka vždy rychle utekla, děti se vyřádily a já se s Klárkou těšila na další týden.
"Teto, co budeme dělat?"
"Klárka bude malovat."
"Jů, můžu malovat s ní?"
A tak holky patlaly. Konečně jsem nemusela vymýšlet, co bych "namalovala", ale mou funkci zastala Adélka a já je obě krmila hroznama, malé kuličky pro Klárku, velké pro Adélku. Klárku tentokrát nejvíc zaujala zelená a než jsem se nadála, kelímek byl prázdný.
Další den jsem Adélku vytáhla na brusle. Jako každé dítko v tomto věku je hrozně šikovná a já se děsně stydím, že ona kolem mě krouží a já si bez Kláry ve vozíku troufnu tak maximálně zajít pro limču ve stánku Pod lampou.
Už druhé prázdniny u nás tráví Klárčina sestřenka Adélka. Její zálibou jsou koně, v jakékoli podobě, kromě podobě na talíři (koňský salám odmíta). Proto jsme se vydaly na Panskou líchu, abysme nějakého toho koně vyfotily a mohly vyrobit podle "koňké knihy pro koňské kutily" kelímek na pastelky.
Po delším přemlouvání jsem svolila, že letošní dovolenou strávíme na kolech. Cíl byl jasný – Dunaj. Rovina, pohodička, milí lidé, dobré jídlo. Na to jsem se nechala nalákat a byla jsem překvapená, kolik jsem schopná ujet kilometrů.
Vyrazili jsme v sobotu ráno autem do Pasova, kde jsem naložila brašny na kolo (zavazadla pro celou rodinku, ale zas tak hrozné to nebylo), Pavel zapřáhl vozík s Klárkou, do "kufru" vozíku dal foťák a hurá směr Vídeň. Sem tak bouřka, sem tak kopeček, ale náramně jsme si to užili. Horší už to bylo z Vídně do Brna, to byly opravdu kopce jak se patří, ale přežila jsem :-) Klárka byla maximálně spokojená, na rozdíl od českých hospůdek rakušáci myslí i na děti a takové zahradní jezírko, písek s nádobíčkem a kamínky jsou úžasná věc, jak děti zabavit, zatímco dospěláci pijí pivo. Hororový scénář, že po dvou dnech nebude chtít do vozíčku strčit ani nos se nekonal a v Brně jsme byli o 10 dní později.
Pavel nebyl na rozdíl ode mě líný a skoro každý večer publikoval na svém blogu, co jsem dělali, kolik jsme ujeli a tak se jen odkážu: http://blog.minar.cz/
A příští rok prý pojedem na Innskou stezku, to budou jiné kopečky... :-)
Recept na velmi rychlou, jednoduchou a ve výskledku vynikající věc. Borůvky nejsou nutnost, zkoušela jsem banán spolu s nektarínkou a borůvky s meruňkama.
Suroviny:Dnes jsme konečně se sousedkou Pavlou dostaly dostatek odvahy, naložily děti do vozíčků a šláply do pedálů.
Já osobně jsem měla strach z kopce na Velkou Klajdovku, ostatně to byl dnes jediný pořádný kopec, který jsme naplánovaly. Tam byla taky plánovaná první kontrola dětí, bylo dost dusno a jakž takž zima, ale Honzík i Klárka poslušně spali a na stav teploty nic neříkali :-) Dojely jsme na konec cyklostezky na Ochoz, tam jsem předpokládala, že dáme svačinu a pojedem zpět, ale děcka si řekly, že když jedou jen s mamkama, že nebudou zlobit a že budou spát. Tak jsem se otočily a jely na kafe a zákusek do cukrárny. Přece jen pivo v 10:15 mi přišlo moc brzo. Tak jsme se pěkně všichni nadlábli a doplnili kalorie za ujetých necelých 11 km.
Bohužel foťák zůstal doma, tak se snad vyfotíme příště, až se budeme řítit závratnou rychlostí do Bílovic. Honzík prý ještě nejedl svíčkovou, tak by ji mě konečně zkusit, no a na Sokolovně je vynikající. Aspoň Klárka to říkala :-)
Ten šílený čas ve statistikách, že jsme jeli 6 hodin, je samozřejmě blbost. Musím se pro tyto účely naučit vypínat GPS hned po dojezdu :-)
Suroviny (asi tak pro 15 lidí :-) :3 větší cibule,
2 paličky česneku,
kmín,
sůl,
2 sklenice kysaného zelí (nebo sáčky),
voda,
4 vepřová kolena.
Cibuli nahrubo (na půlměsíčky) nakrájíme a polovinu rozprostřeme do pekáče. Česnek vyloupeme, pokrájíme a mírně rozetřeme. Kolena nařežeme až ke kosti, prosolíme, vpravíme do nich a na ně česnek a uložíme do pekáče na cibuli. Vydatně posypeme kmínem a zasypeme zbytkem cibule. Podlijeme 4 dcl vody. Předehřejeme troubu na 190 °C + ventilace, celé to přiklopíme a pečeme 1,5 hodiny, pak pečeme odklopené dalších 30 min. Po upečení kolena vyjmeme a do pekáče dáme scezené zelí. Kolena položíme na zelí druhou stranou a odklopené dopečeme dalších 30 minut.
Příloha:Chleba, zelí, pivo.Časová náročnost:0,5 hod příprava + 2,5 hod pečeníPoznámka na závěr:Tento recept mi dal David Silný s tím, že je to super recept pro chlapy, protože se to dá do trouby a nemusí až zas tak moc starat. Já teda pro jistotu v půlce pečení otáčím, ale prý není potřeba. Koleno jsem pekla několikrát, vždy když došla návštěva nebo dnes k Pavlovým narozeninám do práce a vždy si všichni pochvalovali.
Cizrnu jsem jedla jednou v životě, u kamarádky, které se vrátila ze Sýrie a chtěla nás u promítání fotek pohostit něčím stylovým. Jako předkrm bylo nějaké pyré, ale i chlapi se oblizovali.
V rámci obměny Klárčina jídelníčku jsem cizrnu koupila a po večerce jsem začala hledat recept. Nějak mi nedošlo, že je to luštěnina se vším všudy a dlouho se vaří, takže do 20 minut, které mám po příchodu z dopolední procházky, se nevlezu. Ale nechala jsem se inspirovat jedním webem, kde autorka radí, aby se cizrna nechala namočit, trochu naklíčit a po uvaření sloupnout slupku, aby to ve výsledku bylo lépe stravitelné. Cizrna byla až za dva dny.
Takže jsem trošku naklíčila, uvařila, sloupla. A opět v rámci hesla "co dům dal" (a moc toho nedal), jsem začala vařit: olivový olej, jarní cibulka, cuketa, paprika, rajče. Trošku koření (koriandr a saturejka), ohřát cizrnu a je hotovo. Výsledek mě mile překvapil. Už při sloupávání jsem ochutnávala a ochutnávala. Prý cizrna připomíná oříšky – neměla jsem ji uvařenou úplně jak by asi měla být, ale o to více ty oříšky opravdu připomínala. Sůl jsem vůbec nedávala a bylo to fakt dobré :-)
A jedna rada na závěr pro ty, kteří jsou u vaření tak konzervativní jako já (= co je údajně moc zdravé, co je nové atd., to není pro mě), vyzkoušejte.
Pískoviště. Klouzačka. Klouzačka se kácí. Pád na asfalt. Další boule.
Moje fotogalerie:
http://www.minar.cz/ivana/fotky
